Po našem vykoupání v sirných pramenech v Rumunsku se dost zhoršilo počasí, pořád poprchávalo a museli jsme už začít znovu topit. Navíc Leo má teď spoustu práce, tak jsme se rozhodli popojet dál, nechat Rumunské hory na příště a projet přímořskou částí Bulharska na jih a tudy do Řecka. Hraniční přechod jsme si vybrali ten nejvýchodnější, hned u moře. Četli jsme na něj dobrý recenze a navíc tam nemusíte platit za převoz přes Dunaj jako téměř na všech ostatních.
Tentokrát jsme se moc nepřipravovali, přespali jsme kousek pod Constantou u moře a někdy odpoledne se vydali na hranice. Dojeli jsme už za tmy. Chcípli auto a pánovi v okýnku předali doklady. Leo jim zase na vyzvání ukazoval náklad. Do té doby byla atmosféra trochu napjatá, ale jen co nakoukli dovnitř, tak se zase uchychtávali, uznale pokývali a jeden z nich opravdu zvědavě nakukoval. Leo se ptá, jestli se nechce kouknout i dopředu. A on, že moc rád, že to nebude jako kontrola, ale že právě přemýšlí nad tím, že by si něco takového taky postavil. Tak nám to i pochválil a my mohli jet dál.
Ten den nám i došel plyn, takže hned první zastávka pár kilometrů za hranicemi vedla na benzínku, kde prý měli doplňovat plyn do bomby. U nás je to zakázané, ale tam jsme pak podobných míst potkali ještě spoustu. Je možné si i plynovou bombu vyměňovat, ale my si vezeme jednu moc hezkou a čistou, tak se nám ji nechce někde měnit za nějakou starou a rezatou. Pán nám ji s ochotou naplnil na doporučené množství a bylo to asi i o polovinu levnější než ta výměna. A máme plyn zas na měsíc!
Dojeli jsme na pláž Bolata, kde jsme chtěli zůstávat jednu noc a pokoukat trochu kolem. Tato pláž je schovaná v takovém menším zálivu a kousek odtamtud je pevnost Kalikra. Líbilo se nám tam tolik, že jsme přespali i druhou noc a to i přes to, že nás k večeru přijeli policisté zkontrolovat. Čekal nás víkend a s ním i spoustu plánů. jen počasí nic moc. Když nepršelo, tak aspoň pořádně foukal studený vítr od moře. Zajeli jsme kousek zpět k nejvýchodnějšímu cípu Bulharska kouknout na maják Shabla a pak jsme strávili zbytek dopoledne procházením archeologické oblasti Yalata, kde je spoustu jeskyní a pevnost z byzantské doby.
Další zastávkou bylo město Varna. Tam jsme měli vyhlídnuté další termální koupaliště na břehu moře. Bylo v mnohem lepším stavu než to rumunské a bylo zadarmo! Pěkně jsme se tam po celém dni vyfučeném větrem prohřáli a odhodlali jsme se i na chvilku skočit zchladit do moře...koupali jsme se v Černém mořiiii! :D ...a pak samozřejmě hned zas zpátky do tepla pramene. (chtěla jsem vám to vyfotit, protože to je fakt hezké místo, ale nechtěla jsem být za úchyla, co si fotí důchodce v bazénku...)
Ten den jsme chtěli přespat kousek od mysu Emine. Málem jsme tam zapadli při hledání místa vhodného na spaní. Dopoledne jsme se prošli až k mysu. Je to ztracený kousek světa, kam vede jen úzká, víc rozbitá než asfaltová cesta a tam stojí malá vesnička jménem Emone. Nemají tam skoro ani signál. Prostě se tam člověk jede vyloženě ztratit.
Dalším cílem bylo městečko Nessebar a jeho staré město na ostrově vedle. Teď mimo sezónu tam jsou všechna parkoviště zadarmo a městečko vypadá skoro jak město duchů. Pár lidí tu potkáte i teď, ale dovedu si představit, že v létě je to tu narvané stánky a turisty. Teď tu jsou spíš jen místní a opravují po sezóně, co se dá. Večer jsme si tady zašli na jídlo. Typické jsou tu hlavně ryby, tak jsme ochutnali lososa a žraloka. A taky místní červené víno z Pomorie. Nebylo k zahození. :D
Dalších pár dní jsme strávili cestou k hranicím, ale hlavně prací online. Venku neustále pršelo, takže nám to ani nevadilo. V Bulharsku se také platí za skoro všechny silnice. Koupili jsme si vinětu na týden, takže to bylo akorát na dojetí podél pobřeží na jih do Řecka! Našemu zatím hlavnímu cíli výpravy, i když už se nám začíná v hlavě rodit plán, kam dál. ;)
