To bylo takhle jedno ráno, kdy to vypadalo, že nebude pršet a Leo měl spoustu práce. I rozhodla jsem se, že vyperu. Nedbajíce teplot kolem nuly, popadla jsem pračku, natáhla si prodlužku a naplnila ji. Prádla bylo však moc, bude to tedy na dvě kola. Peru, ždímám, věším první prádlo, a poté znovu. Prádlo voní, voda je skoro černá a mně mrznou ruce z toho větru a teplot venku. Vypadá to vskutku dobře! Vše uklízím a běžím se dovnitř pochlubit a zahřát. Ale co se to neděje! Asi po 15 minutách koukám ven a ono začíná sněžit! Sice jen trochu, ale stejně se rozhodujeme pověsit prádlo raději dovnitř. Nejprve je třeba přivrtat háčky a pověsit šňůru. Poté znovu věším úplně zmrzlé prádlo a věřím, že tentokrát snad budeme úspěšnější. :D

A tak žili šťastně i se suchým a čistým prádlem až do konce týdne, kdy se celý proces mohl opakovat znovu.

Tuto pohádku věnuji holkám z VGD, které se děsily cest bez normální pračky, a také moji švagrové, jenž se nemohla dočkat až uvidí pračku v boji.